O NÁS, aneb jak to  všechno  začalo ...   

   Francouzský buldoček je velice temperamentní, milý, láskyplný a velice inteligentní tvoreček, do kterého jsem se zamilovala na první pohled. Už je to pár let, co se naše rodina rozhodla, že si pořídíme malého netopýrka.

      Prvním naším  buldočkem se stal Aron Bella Bartoc. Jeho koupě byla zcela náhodná. Příbuzné kamarádky se narodila zrovna v tu dobu štěňátka francouzského buldočka. A když rodiče uviděli Aronka, nešlo odolat jeho krásnému a neodolatelnému úsměvu. Aronek byl spíše pes na mazlení , a tak se  rodiče  rozhodli pořídit mu ještě jednoho  kamaráda či kamarádku. Tentokráte spíše na výstavy. Chtěli se pokusit  vést nás děti k lásce ke zvířatům a  ke kynologii. Bylo mi asi 10 let, když jsem dostala spolu s mladší  sestrou dalšího francouzského  buldočka. Tentokráte to byla fenka,  Amanda Černobílá linie a o půl roku později jsme si dovezli  ještě jednu fenku Dafné Srdce na dlani. Obě buldoččí  holky  měly opravdu „ srdce na dlani“. A tehdy to vše začalo…

       Mamka se začala aktivně věnovat chovu a já jsem se s velkým nadšením učila vystavovat. Všechny začátky jsou těžké a byly i pro mne. První neúspěchy na  výstavách  mne neodradily a já šla hrdě za svým cílem. I přes to, že se ve výstavních kruzích pohybuji s našimi buldočky již nějaký čas, vždy si uvědomím, že začínám znovu od začátku a že je vše ještě přede mnou.

    Velký dík patří hlavně panu Pavlu Kolářovi, který jako jeden z mála malé nezkušené a cizí holce ukázal a vysvětlil, co je na výstavě a vůbec v kynologii důležité pro získání úspěchu, a že tato mnou zvolená cesta bude stát ještě hodně úsilí. Díky němu jsem si uvědomila, že i prohra se musí přijmout s úsměvem a že je důležité se zúčastnit, ne vyhrát.

V roce 2004 jsem s naším potomkem, Cindy od Koberné hráze, a pejskem Bonzo Suverén absolvovala speciální výstavu v Hradci Králové. Cindy získala ve třídě mladých, v konkurenci asi 17ti fenek, titul CAJC a následně i BOB. Bonzo se tehdy stal absolutním vítězem plemene. Byl to pro mne jako pro malou nezkušenou holku , a i pro celou rodinu a chovatelskou stanici obrovský úspěch, díky němuž jsem se rozhodla nezávisle na rodičích pokračovat a více se ještě vžít do chovu buldočků.

     Jako každá malá holka jsem měla i já své sny - a nebylo  jich  málo. Odmalička jsem toužila stát se veterinární lékařkou. Je to  ovšem daleká a trnitá štreka, kterou málo kdo zvládne. Na výstavách mě velice bavilo určovat si s mamkou pořadí pejsků v kruhu. O to  více mě pak potěšilo, když moji favorité vyhráli. Už tehdá  jsem nadšeně doma řekla " a mohla bych v budoucnu taky posuzovat?". Přečetla jsem si  mnoho pokynů a podmínek co dělat, když se chcete stát rozhodčím pro některé z plemen. Jednou z mnoha podmínek je i zájem o plemeno, dlouholetý chov a hlavně odchování určitého počtu vrhů daného  plemene.  To byl impulz, který odstartoval založení této chovatelské  stanice, a díky němuž máme v rodině  2 - ch.s.  mé mamky - Od Koberné hráze,a mou - Jiskra naděje.

Dnes vím, jak posuzování  na výstavách vypadá, a že né vše je spravedlivé. Musíme brát také v potaz, že každý z rozhodčích má v představách svůj typ  buldočka, avšak neměl by se lišit  od strandardu FCI. 

K mým 17. tým narozeninám jsem dostala od rodičů krásnou plavou fenečku Gwendy od Koberné hráze, kterou jsem si doslova vysnila. Rok poté, v roce 2005, jsem si zažádala s pomocí rodičů o registraci vlastní chovatelské stanice a o rok později jsem začala chovat buldočky.

   Vystavování, chov a věnování se francouzským buldočkům se stalo mým velkým koníčkem.

  JISKRA NADĚJE

     je chovatelská stanice rodinného typu. Štěňátka plánujeme 1x za rok a vždy si pečlivě vybíráme budoucího tatínka. Zaměřuji se na kvalitu, né na kvantitu, jak to u některých chovatelů bývá zvykem. Mým snem je docílit v chovu co nejlepších exteriérových výsledků a zdravých jedinců. Zdraví a povaha buldočků je dnes asi to nejdůležitější a nejcennější, čehož si majitelé asi ze všeho nejvíce váží. S převážnou většinou nových majitelů jsme v neustálém kontaktu, takže vidíme jak naši potomci rostou a jakou radost dělají druhým.

     Dnes tuto chovatelskou stanici zdobí již čtyři krásné  holky a jeden nadějný kluk, bez kterých si už život neumím  představit :)))

Nejstarší Gwendy od Koberné hráze – vůdce smečky, doslova páníčkova prdelka :o)) Vždy se drží u mne a není to žádná lehká holka!!! :o) Jen tak někoho si Gwendy nepřipustí k tělu, natož k páničce :o)) Zvláště, je-li na blízku opačné pohlaví :o)))

Dalším členem smečky, na kterého jsme náležitě pyšní je Angela Jiskra naděje, kterou jsem
si nechala jako prvního potomka maminy Gwendy – říkáme jí rodinný klaun :o)). Je to zatím nejprovokující člen naší psí smečky. Dovolí si i to, co ostatní nesmí. Ráda utíká mezi nohama, zastaví se a potiše se páničce směje, že se jí zase povedlo udělat nějakou lumpárnu.

     Prostředním členem rodiny se stala Bekky Jiskra naděje – naše fotomodelka :o)) Druhý potomek naší Gwendy. Odmalinka je to velký mazel a naslouchavý přítel. Zdědila povahu po babičce Cindy, což mě velice těší. Přála bych  si, aby mnoho mých dalších odchovů neslo povahu , jako mají tyto holky =)

    Prvním pánem v naší ch.s. je Endy Jiskra naděje. Jeho maminkou je Bekky, která si svého  synáčka náležitě hlídá =). Endy byl poslední z vrhu, pro kterého jsme nenašli vhodné  páníčky. Když  odešel do nového domova i poslední  jeho  bráška, rozhodli jsme se, že si  Endyho necháme. Je to  opravdu hodný, milý a přátelský pes a výbornou povahou. Věřím, že bude svým potomkům předávat alespoň špetku dobrých  vlastností, kterých si  na něm vážím ... a že jich  má =)

Posledním a zároveň i nejmladším členem rodiny je naše malá Grace, se kretou se v brzké době chystáme navštívit výstavy. =)